Pro oddech

Mnoho let tomu nazad, žila, byla jedna mnohými ustrkovaná a přesto šťastná Popelka. Šaty hvězdou sešívané, provoněné místním bylinným mokem. Hospodařila u řeky v rybářském rozpadávajícím se domečku z plechu, který neměl kolaudaci a přes zprávy o tom, jak každou chvíli spadne, stojí a vydělává dodnes. Domeček býval plný radosti. Scházeli se v něm lidé, kteří k sobě měli blízko a nedali na svou Popelku dopustit. V onen čas se i poručníci Popelky starali, aby vzkvétala, a když ji uhlím začali topit, tak šla krůček za krůčkem za svým snem. Jako jedna ze sobě rovných dostávala od správců městské pokladny srovnatelné přízně, jako Růženka Dlouhonohá, Maruška Mičudová, Zlatovláska Podkošová a mnohé další. Děvčata se společně těšila ze svých úspěchů a tak, i ony měly radost, když byla Popelka účastna královských plesů.

Pak přišel nápad na zvelebení sídla pro Popelku i její kamarádky. Zdali právě tehdy, nebo již mnohem dříve, to asi zůstane skryto mlhou mlčení, začali přátelé Uhelného kruhu myslet více na své, než na Popelčino dobro. Proč nové sídlo stavět i pro Růženku, Marušku a Zlatovlásku? Proč žádat o nabízené zlaťáky z okolních království. Vždyť v městské pokladně se nashromáždila hezká hromádka z prodeje majetku těch z dávnověkého rozkvětu města i těch co odešli za Krysařovou píšťalkou. A proč si nechat koukat pod chamtivé pracičky, vždyť ta více než miliarda se tak hezky rozděluje.

No město nám trochu zchudlo, ale máme tu Popelčin Uhelný skvost. Hurá! Hurá! Hurá! Nyní nám začíná zářivá budoucnost, městským radním moc děkujeme a nyní snad jen, když už tu máme tak krásné sídlo, mohli bychom Popelčino snažení více ocenit a přidávat a přidávat cinkavé váčky. Proč mít opravený chodník a včas opravovat mosty? Raději si potom půjčíme a budeme nákladně a s pompou bourat a stavět nové! Hurá! Modro oranžoví to zařídí, raduje se Popelka Uhelná Otesaná a nutí měšťany prodávat své domy a odkládat opravy, jen aby měla co papat. Vždyť má tak hezký zámek a co pak s ním, kdyby nám zhubla?

Tak přitopíme pod kotlem, řekli moudří radní a nejlepšímu kamarádovi Popelky, uhelnému opeřenci přenechali správu městského topeniště. Drobeček k drobečku od každého obyvatele a melounci i správce se kulatí. Ale co to? Popelka nám chřadne dál. S tím se musí něco udělat, proč vlastně v čele města jsou jeho obyvatelé, nebylo by lepší je nahradit někým, kdo žije v sousedních vískách? Ano, ano, bude lépe. Těm na nějakých chodnících a ukřičencích na radách záležet nebude.

Avšak co to? Nejlepší kamarád se již o Popelku starat nemůže, asi má moc práce s topeništěm chudáček. Najdeme prince a on nás zachrání. Výtečně! To je ta cesta. Nejlepší bude, když se nebude moc starat o to, jak jsme hospodařili, takže účty nahradíme čistoskvoucím vrkůůů a kdyby se mu nedařilo, tak se o mě postaráte, Vy, každý z Vás milí spoluobčané. Už jsme celé město zahalili do svých barev a naše upřímné úsměvy vidíte na každém kroku a těšte se. Budeme spolu žít šťastně až do smrti!!! ...

A nebo, že by NE. Nebyla Popelka spíš rybářova žena a s tou to dopadlo poněkud jinak??? J

K...

Klikněte a můžete začít psát. Eum fugiat quo voluptas nulla pariatur at vero eos et accusamus et iusto odio dignissimos ducimus qui blanditiis praesentium voluptatum deleniti atque corrupti quos dolores et quas molestias excepturi sint occaecati cupiditate.